S mileniály na cestách-den druhý
Nocoviště na Bučině bylo tradičně plné. Naštěstí na nás zbyla přijatelná místa. Děti zkušeně připevnily své plachty na ohrazení nocoviště, já vedle nich. Jinak, než po větru, to nešlo. Na Bučině fouká vítr téměř vždy. Na konci léta už je pořádně studený. Tarp je ze dvou stran otevřený, vítr jím profukoval jako komínem. Tušila jsem, že mi v letním spacáku horko v noci nebude. Navlékla jsem na sebe všechno, co se dalo. Vynechala jsem jen pončo do deště. I tak to byla noc plná vášní. Vítr cvičil s tarpem, každou chvíli jsme se vzbudila.
Ráno nám to všem vynahradilo. Vycházelo slunce, ve vzduchu byl cítit podzim, chystal se krásný den. V klidu jsme posnídali a vyrazili směrem na Knížecí Pláně. Zastavili jsme se na hřbitůvku i u zbytků kostela. Náhrobky s uraženými křížky. Pokaždé mě to nutí k zamyšlení.
Naše cesta se stáčela zpět na Kvildu. Jen jsem si to chtěla ještě trochu užít. Vzali jsme to nejprve po značených trasách a pak trochu zkratkou. Takovou trochu méně schůdnou. Pochopitelně mimo I. zónu. Po pěšinkách jsme seběhli k Pomníku převaděčům, přešli přes Teplou Vltavu a zašli se podívat na Františkov. Tam bývala za II. světové války podzemní továrna Messerschmitt. Pracovali v ní váleční zajatci, řada z nich tady zahynula. Jeden z pracovních táborů byl i u Pramenů Vltavy.
Dnes už tam mnoho k vidění není. Trocha pobořených zdí. Podzemní prostory jsou zasypány. Přesto je to častým cílem zvědavců, jako jsme byli my. Rozhodně je dobré dávat pozor, kam člověk šlape. Tady se dá k úrazu přijít snadno.
Raději jsme vyrazili do nedaleké restaurace. Rychle jsme dali oběd a uháněli zpět přes řeku a vzhůru do kopce. Po Vlasaté cestě už se nám šlo královsky. Jen jsme s dcerou vzpomínaly, jak jsme tudy šly v zimě na běžkách do kopce a jak nás předbíhali i důchodci. Žádné další, o něco delší, zkratky už jsem si nevymyslela a tak jsme byli v časném odpoledni u auta. Chtělo to ještě nějakou tečku za výletem.
Vyrazila jsem do Strážného, k panu Žákovi na zmrzlinu. To teprve byla ta správná tečka. Sladká.
Na zpáteční cestě domů jsem se při řízení auta kochala okolní krajinou a přemýšlela. Byla jsem vděčná, že jsme společně tuhle možnost od Osudu dostali. Děti byly bezvadní parťáci, vtipní, šikovní, byla radost s nimi jít. Už jsem věděla, že bylo správné jít tuhle cestu právě s nimi. Že to mělo být právě takhle. Navzájem jsme si dali to, čeho máme každý málo. Společně strávený čas.
Moje úvahy přerušila dcera: „Mami, neuvažovala jsi někdy o tom, že si budeš psát blog?“
Zahuhlala jsem nějakou neutrální odpověď.
Ve skutečnosti jsem o tom uvažovala už dávno. I kdyby to potěšilo, pobavilo nebo inspirovalo jediného člověka….. Dělalo by mi to radost.
Fantazie, ta potvora, mi podsunula představu. Sedím a píšu závěť: „Milé děti, odkazuji vám kvalitní genetickou výbavu, stárnoucího psa, kocoura a hodnotné literární dílo.“
To byla představa, které nešlo odolat! Hned po návratu domů jsem se pustila do psaní.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Z mrazu konečně do tepla. Už dnes bude 17 stupňů, o víkendu i přes 20
Chlad a mráz zřejmě končí. Meteorologové avizují už na pátek teploty přes patnáct stupňů, o víkendu...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 113
- Celková karma 18,27
- Průměrná čtenost 361x