O tom, jak je dobré nebýt zbrklý
Jak ráda bych byla rozvážná! Jako jeden můj dobrý známý. Je původem z Hané. Je laskavý, rozvážný, a moudrý. Umí báječně vyprávět, miluje lidi a má o nich nepřeberně historek. Představuji si, že takoví jsou na Hané všichni. Já bohužel nemám v žilách ani kapičku hanácké krve. Kapička italské by se tam možná našla. Co ta se mě natrápila!
Například na hodinách italštiny. Do kurzu se mnou chodí paní o trochu mladší než já. Je rozvážná. Rozbouřené vody italské gramatiky překračuje po důkladném uvážení. Z hromady slovíček na břehu si rozvážně vybere, pak je s rozmyslem poskládá a důstojně projde rozbouřenými vodami.
To já tedy ne. Z hromady slovíček vyhrábnu, co mi padne na jazyk, pocitově to naházím do bouřlivých vod a – někdy křepce přeběhnu, jindy se v tom vymáchám. Naše italská vyučující je skvělá. Nad mými výkony zajásá: “Benissimo! Ma…“ ( "Výborně! Ale…..."). Pro můj přístup má pochopení. Mé výsledky nejsou ale nijak skvělé.
Jak ráda bych rozvážně kladla jedno slovo za druhým! Místo toho mi někdy slova vyběhnou z úst a žijí vlastním životem. Znáte ten pocit, kdy něco řeknete a vzápětí byste ta slova chtěli chytit do ruky a vrátit zpátky do úst a místo toho jen bezmocně sledujete, kam si to letí…? Neznáte? To buďte rádi. Ušetříte si mnohé zážitky.
Malý příklad. Šly jsme se švagrovou, její dospělou dcerou a mojí dospělou dcerou na vánoční procházku. Trochu mrzlo, foukal vítr, poprašek sněhu se blýskal ve slunci. Šly jsme kolem rybníka. Koupali se tam otužilci. Ráda jsem se na ně dívala. Sama pěkně v péřové bundě a zimní čepici. Bylo mi zima už jen při pohledu na ně. Švagrová je také se zájmem pozorovala a pak prohlásila, že za rok by se takhle chtěla vykoupat taky. Vyprskla jsem smíchy. Představila jsem si, jak dobrovolně lezu ve studeném větru do ledové vody. „Ani náhodou. To radši uběhnu půlmaraton!“ Plácla jsem nahlas. A šly jsme dál a povídaly si a vůbec to byl moc hezký výlet.
O několik týdnů později švagrová telefonovala. Mezi řečí jen tak zmínila, že si sprchuje nohy ledovou vodou. Ta informace mi proletěla jedním uchem tam a druhým ven. Tak zkusila jsem to, šlo to, ale žádné vášně jsem v tom neviděla. Nic, co bych musela nutně opakovat. Konec konců, já si taky občas chodím zaběhat. Takže pohoda.
Za měsíc švagrová zmínila každodenní sprchování ledovou vodou. Vyhodnotila jsem to tak, že je statečná a víc jsem tomu nevěnovala pozornost. O několik týdnů později hlásila, že leze do venkovního bazénku po kolena. To už mi trochu zatrnulo. A že prý její vnouček varuje, že nejhorší je to po pupíček. Evidentně po čase překonala i kritická místa mezi koleny a pupíčkem. Hlásila pravidelné venkovní koupele. To už jsem se vážně začala obávat následků. Na mém zdraví. Ona jen kvetla.
S prvními jarními dny se ozval i její telefonát: „ Tak si připrav trenýrky a botky, můžeš vyrazit na půlmaraton! Právě jsem se koupala v řece!“ Venku byl ledový vítr, tak pět stupňů nad nulou. Otužilci pořádali ponor na podporu lidí s roztroušenou sklerózou. Moje zlatá švagrová se úspěšně a oficiálně zařadila mezi otužilce. A jajajaj!
Když jsem se probrala z mrákot a zkoukla mapu, měla jsem už celkem jasno, jak daleko je půlmaraton. Daleko. Pro mne. Nejsem žádný Zátopek. Ale zase, když už si tak pobíhám po lesích, tak ono je to vlastně jedno, kam poběžím. Tak si zaběhnu do lázeňského městečka vzdáleného nějakých 22 kilometrů od nás. Na kafíčko. A aby to mělo nějaký smysl, udělám si z toho virtuální charitativní běh. Internet mi jich nabídl několik. Termínově se mi nejvíce hodil květen, takže poběžím na podporu sdružení paraplegiků PARAPLE. Ať to má nějaký užitek.
Jdu hledat trenýrky a vám přeji hezké jarní dny.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – do Bílé Vody
Slunce si hledalo cestu do údolí dlouho. Na plachtě tarpu byla rosa, od potoka se zvedal studený a vlhký vzduch. Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Hledání ráje
Kolem mne tma a vítr, už se mi vstávalo i lépe. Na východě se ale objevil úzký proužek slunce, který sliboval krásný podzimní den. Zabaleno jsem měla za chvilku, ke snídani rychlá ovesná kaše a voda.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Udělat si to zajímavé
Na podzimní cestu do hor jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Mým největším sportovním výkonem v létě bylo sníst čtyři zákusky na dovolené. Do dalších sportovních výkonů jsem se nepouštěla, žádný složitý itinerář jsem nevyráběla.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Jak jsem si došlo pro…
Předpověď počasí slibovala tropický den, v pozdějších hodinách oblačnost, bouřky, přívalové deště a krupobití. Měla jsem se na co těšit.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Spím já ráda v přírodě?!
Stejně jako v předchozích dnech, i dnes jsem vstávala okolo páté. Měl být tropický den s teplotami přes 35 stupňů celsia. Rychle jsem posnídala, doplnila vodu a vyšla do krásného rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kdy začíná cesta?
Kdy začíná cesta? Je to prvním krokem z domova? Nebo začala už dávno před tím? Začíná plánováním, přípravou nebo první myšlenkou?
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Nevyžádané rady
Začala jsem se těšit na další kus cesty po hranicích. Byla jsem zvědavá, jak se chodí Slezskem i jak to chodí ve Slezsku. Osud jsem tím asi náramně pobavila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Osudy
Tři týdny trvalo, než zmizely štípance od štěnic a tři měsíce, než se koleno umoudřilo. Přišel Advent a my s manželem vyjeli do krajiny pouští a polopouští. Znovu jsem si uvědomila, jak moc patřím do hor, kopců a do lesů.
Blanka Veltrubská
O umění bloudit
Ženy údajně nemají orientační smysl. Alespoň to tvrdí mnozí pánové. Pánové prominou, ale že ženy nemají orientační smysl je nesmysl. Dokonce vědecky dokázaný.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - a noc plná vášní
Byla to noc plná vášní. Neměl to ale na svědomí mladý pár, který se mnou sdílel pokoj. Ti spali jako zabití. Celou noc mě budily hlasy vichřice a štípání nějakého zatoulaného komára.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 18,05
- Průměrná čtenost 361x