Dáma na rozcestí – a Polednice u jezera
Jistěže to mám zapotřebí! Dokonce mě to baví. Nic moc to nestojí a zažiji věci, které bych jinak nezažila. Některé zážitky bych možná i vynechala. Například cestu po silnici, kde se rozpálený asfalt lepí na boty.
V nejvyšším vedru jsem dorazila k Lipnu. Kyselovská zátoka moc na koupání není. Čas jsem měla dobrý, vody na pití ubylo, rozhodla jsem se podívat, jestli náhodou u přívozu není občerstvení. Podle mapy by mohlo být.
Mohlo, ale nebylo. Jen dav cyklistů čekajících na přívoz. Ale nebyla to velká zacházka. Opláchla jsem se a chvilku postála na břehu. Větřík si pohrával se šálem přehozeným přes ramena. Polednice u jezera …..
Po chvíli jsem se obrátila a šla volným krokem zpět k rozcestí.
Zastavil mne sympatický starší cyklista na perfektním silničním kole. Jestli prý nevím, kde je Boží Lhota. Že prý objíždí Lipno a na lístek si to napsal. Jenže nemá brýle a tak na to nevidí. Ale má mapu. Vytáhl mapičku o velikosti ručky batolátka. Lipno tam vypadalo jako malý rybníček. S brýlemi nebo bez, ono by to bylo asi jedno… Vytáhla jsem mapu přiměřeného měřítka a nabídla místo Boží Lhoty Bližší Lhotu. To ho uspokojilo, spirituální zážitky nehledal, chtěl jen objet Lipno. Věřím, že to zvládl a možná při tom objevil i místa, kam původně ani jet nechtěl. Mám pro to pochopení. Stává se mi to s mapou i bez ní.
Asfaltová silnice byla rozpálená, přidala jsem do kroku a směřovala do zalesněných kopců. Věděla jsem, kde nabrat vodu a kudy dál jít. Na každé odbočce jsem pečlivě kontrolovala směr. Bylo to ale celkem jasné, žádný problém. Až na tu poslední křižovatku. Tu jsem profrčela rovně, místo abych odbočila. Typické…
Zjistila jsem to v půlce kopce, vracet jsem se nechtěla, bohužel jsem věděla velmi dobře, kam jsem odbočila. Na cestu ke Svatému Tomáši. Tam nahoře bude ale voda i restaurace. Blížil se večer. Pokud jsem chtěla stihnout restauraci otevřenou, musela jsem zrychlit. Kopec jsem vyběhla, restauraci stihla, turisté už byli pryč. Doplnila jsem tekutiny a nastudovala mapu.
Bylo to ale jasné. Za odměnu si projdu horskou loukou, pak přes bývalou obec Linda. Stejně jsem se tam vždycky chtěla podívat.
Pak po asfaltové cestě do Pasečné. Odtud dolů k hranicím přes bývalé Kaplické Chalupy a zase do kopce přes zaniklé obce Lhota, Dobřín, Kapličky a dál do míst, kde jsem stejně chtěla přespat. Jen původně o den později. Vidět bylo dlouho, věděla jsem, že bych to měla stihnout. Vycházelo mi to tak na 50-60 kilometrů za celý den. Žádná hrůza. Už bude chladněji, půjde se dobře. Pokud by mě zastihla tma dříve, nic by se nestalo. Vodu mám, počasí je krásné, hamaku si pověsím, kde to půjde.
Takhle už to v životě bývá. Člověk si udělá nějaké plány, pak ho cesta zavede jinam. Je na něm, jak si s tím poradí. Někdy je ta nová cesta těžší, ale o to zajímavější. Ach jo. No, tak jdeme…
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – do Bílé Vody
Slunce si hledalo cestu do údolí dlouho. Na plachtě tarpu byla rosa, od potoka se zvedal studený a vlhký vzduch. Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Hledání ráje
Kolem mne tma a vítr, už se mi vstávalo i lépe. Na východě se ale objevil úzký proužek slunce, který sliboval krásný podzimní den. Zabaleno jsem měla za chvilku, ke snídani rychlá ovesná kaše a voda.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Udělat si to zajímavé
Na podzimní cestu do hor jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Mým největším sportovním výkonem v létě bylo sníst čtyři zákusky na dovolené. Do dalších sportovních výkonů jsem se nepouštěla, žádný složitý itinerář jsem nevyráběla.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Jak jsem si došlo pro…
Předpověď počasí slibovala tropický den, v pozdějších hodinách oblačnost, bouřky, přívalové deště a krupobití. Měla jsem se na co těšit.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Spím já ráda v přírodě?!
Stejně jako v předchozích dnech, i dnes jsem vstávala okolo páté. Měl být tropický den s teplotami přes 35 stupňů celsia. Rychle jsem posnídala, doplnila vodu a vyšla do krásného rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kdy začíná cesta?
Kdy začíná cesta? Je to prvním krokem z domova? Nebo začala už dávno před tím? Začíná plánováním, přípravou nebo první myšlenkou?
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Nevyžádané rady
Začala jsem se těšit na další kus cesty po hranicích. Byla jsem zvědavá, jak se chodí Slezskem i jak to chodí ve Slezsku. Osud jsem tím asi náramně pobavila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Osudy
Tři týdny trvalo, než zmizely štípance od štěnic a tři měsíce, než se koleno umoudřilo. Přišel Advent a my s manželem vyjeli do krajiny pouští a polopouští. Znovu jsem si uvědomila, jak moc patřím do hor, kopců a do lesů.
Blanka Veltrubská
O umění bloudit
Ženy údajně nemají orientační smysl. Alespoň to tvrdí mnozí pánové. Pánové prominou, ale že ženy nemají orientační smysl je nesmysl. Dokonce vědecky dokázaný.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - a noc plná vášní
Byla to noc plná vášní. Neměl to ale na svědomí mladý pár, který se mnou sdílel pokoj. Ti spali jako zabití. Celou noc mě budily hlasy vichřice a štípání nějakého zatoulaného komára.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 16,44
- Průměrná čtenost 361x