Dáma na rozcestí – a to nám to pěkně začíná
Koupila jsem si jízdenku a vyhlížela kamarádku. Do odjezdu vlaku zbývalo pět minut. To bylo pozdě i na ni. Konečně dorazila. Vlak jsme stihly. Jen to od rána tak nějak drhlo. To to pěkně začíná….
Vlak uháněl na jih. Čekala nás trasa od Vyššího Brodu po Opatské stezce vzhůru, přes Studánky do nejjižnějšího bodu České republiky. Pak dál podél hranic, přes Horní a Dolní Dvořiště a přespat někde mezi nimi. Odhadem do 30ti kilometrů. Další dny pak podél hranic na východ. Kam to půjde a jak to půjde. V ideálním případě do Znojma.
Ve vlaku jsme s kamarádkou probraly novinky. Pořídila si nový lehký stan. Pro dva. Je moc hodná, nabídla mi ubytování v případě nouze. Rozhodně jsem se nebránila. Můj tarp má hodně výhod, ale teplo v něm není. Klidně se může stát, že v průběhu cesty budu u kamarádky prosit o ubytování.
Pořídila si i nové boty. V minulých letech si pokaždé vyrobila puchýře hned v prvních dnech cesty. Tentokrát vsadila na opravdu kvalitní značku. Chodila v nich týden po Šumavě. Nic nepodcenila. Tak uvidíme…
Přestávalo pršet. Ve vyšším Brodě bylo už jen zataženo. Tomu říkám klika! Po cestě přes most kamarádka namířila turistickou hůlkou na hospůdku za řekou a nekompromisně prohlásila: „ Tady se nasnídáme!“ Bylo brzy ráno, městečko spalo. Námitky jsem si nechala pro sebe. Zkušenost mě naučila v těchto věcech kamarádce neodporovat. Najde kavárnu i uprostřed lesa.
Městečko spalo, hospůdka ne. Patřila k vodáckému kempu a nabízela od rána možnost snídaně. Absolutní luxus! Tak takhle jsme naši cestu ještě nikdy nezačínaly.
Po snídani s výhledem na řeku jsme nahodily batohy a vyrazily. Brzy bylo znát, že se v posledním roce pomyslné nůžky naší kondice začaly rozevírat. Zatímco v době koronavirové sezony ona poctivě onemocněla, já chodila běhat. Uběhla jsem si jen tak pro radost půlmaraton. Tak uvidíme, jak to půjde …
Cestu na Opatskou stezku jsme znaly, povídaly si, nedávaly pozor, takže jsme pochopitelně minuly odbočku. Zašly jsme si asi půl kilometru krásnou kaštanovou alejí. Žádná tragédie. Vrátily jsme se a pokračovaly podél vody vzhůru.
Pak přes rozcestí, kde jsme před lety šly při přechodu Šumavy. Vyrážely jsme tenkrát ze Železné Rudy, do Německa přes Roklany, zpět do Čech podél hranic a dál okolo Lipna na Maria Rast am Stein a do Vyššího Brodu. To byl i důvod, proč jsme tam nyní začaly.
Nepršelo, bylo dusno, obloha zatažená. Stoupaly jsme k Martínkovské rotě. Šla jsem kolem ní nedávno. Pokaždé mě ale překvapí , jak se v krásné krajině mezi lesy a loukami tak najednou objeví obrovské, nevzhledné , šedé budovy za rezavým plotem. Vypadá to jako obří kravín. Bývalá vojenská rota patří na Šumavě k těm novějším. Příliš nová na zbourání, příliš velká a příliš daleko na rozumné využití. Před lety tam zkoušeli nadšenci provozovat muzeum Železné opony. Jen chyběli návštěvníci.
Asfaltovou cestu do Studánek jsme znala. Až na kopeček nad městečkem je to pohoda. Čím blíže do centra, tím hůře. Vietnamské obchody, plastoví trpaslíci. Ani kostelíček a malý pivovar dojem nezachrání. Uháněla bych pryč. Kamarádka ale hlásila, že potřebuje zkontrolovat nohy. Jako by se hlásil puchýř. V duchu jsem zaúpěla: “ Po osmi kilometrech?! To to pěkně začíná!“ Kamarádka si dokoupila náplast. Má své zkušenosti.
Do nejjižnějšího bodu České republiky je cesta jednoduchá, zpátky mě to ale stejnou trasou nelákalo. Zvolila jsem cestu podél hranic, ale na rakouské straně.
Kamarádky si povzdychla a souhlasila. Znala mé o něco delší zkratky. Už měla také svůj první, nový, velký puchýř. Věděla jsem, že nechce umřít v cizině. Čekalo na nás jen pár kilometrů po rakouské straně. Nic zvláštního.
Nic zvláštního, pokud bych na jedné z křižovatek místo na jih nešla na sever. Ale skoro za to nemůžu. Ono se to stalo tak nějak samo… Šly jsme krásnou cestou podél rybníků a ta se rozdělovala na cestu vysypanou písem (stezka pro koně) a cestu asfaltovou. Pochopitelně jsem zamířila na tu krásnou koňskou stezku a do lesa. Šly jsme, povídaly si a najednou jsme zjistily, že se od hranic vzdalujeme. Kamarádku to nepotěšilo. Měla už několik puchýřů. Nepotěšilo ji ani moje ujišťování, že to zase není tak velká zacházka a že uvidíme aspoň o jednu hezkou vesničku navíc.
Zhluboka se povzdechla a vyrazila vpřed.
Pomyslela jsem si: "To to pěkně začíná!"
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – do Bílé Vody
Slunce si hledalo cestu do údolí dlouho. Na plachtě tarpu byla rosa, od potoka se zvedal studený a vlhký vzduch. Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Hledání ráje
Kolem mne tma a vítr, už se mi vstávalo i lépe. Na východě se ale objevil úzký proužek slunce, který sliboval krásný podzimní den. Zabaleno jsem měla za chvilku, ke snídani rychlá ovesná kaše a voda.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Udělat si to zajímavé
Na podzimní cestu do hor jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Mým největším sportovním výkonem v létě bylo sníst čtyři zákusky na dovolené. Do dalších sportovních výkonů jsem se nepouštěla, žádný složitý itinerář jsem nevyráběla.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Jak jsem si došlo pro…
Předpověď počasí slibovala tropický den, v pozdějších hodinách oblačnost, bouřky, přívalové deště a krupobití. Měla jsem se na co těšit.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Spím já ráda v přírodě?!
Stejně jako v předchozích dnech, i dnes jsem vstávala okolo páté. Měl být tropický den s teplotami přes 35 stupňů celsia. Rychle jsem posnídala, doplnila vodu a vyšla do krásného rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kdy začíná cesta?
Kdy začíná cesta? Je to prvním krokem z domova? Nebo začala už dávno před tím? Začíná plánováním, přípravou nebo první myšlenkou?
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Nevyžádané rady
Začala jsem se těšit na další kus cesty po hranicích. Byla jsem zvědavá, jak se chodí Slezskem i jak to chodí ve Slezsku. Osud jsem tím asi náramně pobavila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Osudy
Tři týdny trvalo, než zmizely štípance od štěnic a tři měsíce, než se koleno umoudřilo. Přišel Advent a my s manželem vyjeli do krajiny pouští a polopouští. Znovu jsem si uvědomila, jak moc patřím do hor, kopců a do lesů.
Blanka Veltrubská
O umění bloudit
Ženy údajně nemají orientační smysl. Alespoň to tvrdí mnozí pánové. Pánové prominou, ale že ženy nemají orientační smysl je nesmysl. Dokonce vědecky dokázaný.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - a noc plná vášní
Byla to noc plná vášní. Neměl to ale na svědomí mladý pár, který se mnou sdílel pokoj. Ti spali jako zabití. Celou noc mě budily hlasy vichřice a štípání nějakého zatoulaného komára.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 16,44
- Průměrná čtenost 361x