Dáma na rozcestí – a Znojmo, vidím tě dvojmo
V chatkách většinou ještě spali. Neměla jsem důvod se zdržovat. Stan byl mokrý, ale nepoškozený od včerejšího ohně. Oddychla jsem si. Sbalila jsem věci, snídani odložila až dojdu na hezké a klidné místo. Bylo krásné podzimní ráno, čekal mě dlouhý a poslední den cesty.
Obcí jsem profrčela a zamířila k turistickému přístřešku, kde jsem předchozí den potkala partu holek. Byla to zacházka, ale co. Kilometr sem, kilometr tam… Za ten klid a výhled mi to stojí. V klidu jsem si uvařila snídani a vrátila se zpět na původní trasu.
Šlo se krásně po lesní cestě. Tak krásně, že jsem přešla odbočku. Než jsem to zjistila, přibylo těch kilometrů trochu víc. Nepotěšilo mě to. Začínalo být horko. Opět jsem se vrátila a pak už opravdu nebylo kam odbočit. Navíc jsem některé části cesty znala z doby, kdy jsme s manželem projížděli okolím Znojma na kolech.
V Lukově jsem dokoupila jídlo a pití v krámku, na slunci usušila stan a pokračovala dál.
Návštěvě Nového Hrádku jsem nemohla odolat. Byla to opět zacházka, ale čas jsem měla dobrý, nic mě nehonilo. Jen si to rychle proběhnu a zase půjdu....
U vchodu jsem se zapovídala s paní, která prodávala vstupenky. Vlastně jsem ani netušila, že je tam vstupné. Na takovou zříceninu… Jak jsme se tak zapovídaly, najednou zjistíme, že probíráme historii Nového Hrádku, pak Podyjí, pak zážitky z cest podél hranic a najednou frnk – a hodina byla pryč. Rychle jsem si koupila vstupenku a prošla si Hrádek. A bylo na co koukat!
Za jednu cenu jsem si prohlédla hned dva hrady. Starší (ze 14. století) a mladší (z 15. století). V devatenáctém století jej pro své letní a lovecké pobyty upravila rodina Mniszků. Ještě ve dvacátých letech minulého století byla část hradu využívána jako turistická ubytovna s kuchyní a jídelnou. Později zde bydlel jen hajný. S vytvořením hraničního pásma v padesátých letech se Nový Hrádek ocitl v ohrožení. Údajně měl být vyhozen do vzduchu. Z plánu naštěstí sešlo , což potěšilo nejenom početnou populaci netopýrů a užovek. Žijí tam i "motýle".
Z Nového Hrádku jsem si zašla ještě jednou – na vyhlídku Železné schody. V době Železné opony si tudy pohraničníci zkracovali cestu do údolí po železných schodech. Ty už tam nejsou, zbyla jen krásná vyhlídka.
V okolí se to chráněnými druhy živočichů jen hemží. Dopravní značky varují hned před třiceti hady.
Já potkala jen hada, co ani nebyl had, ale beznohá ještěrka – slepýš.
Poledne už bylo dávno pryč, slunce pálilo jako v parném létě. Na oběd jsem zatím neměla čas. Od rána jsem ušla nějakých dvacet kilometrů, do Znojma zbývalo dalších deset. Už jsem sotva pletla nohama, když tu na mne nastražil největší místní vinařský podnik svůj stánek.
Byla jsem u vinice Šobes. Na pohled se moc neliší od jiných. Jen je v teplém a chráněném údolí.
U stánku už byl houf lidí. Však byl také pátek odpoledne a tenhle cíl je vyhlášený pro cyklisty i pěší turisty. Neodolala jsem jedné deci. K tomu oříšky a voda ze svých zásob. Velmi milý oběd.
Zanedlouho jsem přecházela visutou lávku přes Dyji. Podezřele se houpala. Chvilku jsem podezřívala tu půl sklenku vína….. Ale byl to jen pán, který dusal za mnou.
Minula jsem Judexův mlýn – jeden z mnoha pobořených. Po červené značce jsem vyšla na Havranická vřesoviště. Na ty jsem byla zvláště zvědavá. Jsou udržována přirozenou pastvou divokých koní z Exmooru. Vřesoviště jsem viděla, z koníků jsem nezahlédla ani ocas. Byli schovaní někde ve stínu.
Červená značka mě vedla přes Popice a Konice do Znojma. Na trase byl nastražen ještě jeden stánek s vínem, nespočet sklípků a restaurací. Ty všechny jsem vynechala. Nohy se mi už pletly i bez vína. Spěchala jsem na rande.
Nečekal na mne princ na bílém koni. Čekal na mne manžel. Přijel autem a přivezl nám kola. Jižní Moravou jsme na kolech už projížděli mnohokrát a stále se sem rádi vracíme.
Například taková Burčák tour, to byla hodně podařená akce. Manžel ji vybral před lety jen tak pro radost, já z výzkumných důvodů. Zajímalo mě, zda to lze přežít bez úhony na zdraví a důstojnosti. Na kolech jsme objížděli sklípky a ochutnávali burčák. A že těch sklípků na trase bylo! Přežili jsme zcela bez problémů a užili jsme si to. Z vyprávění jiných ale tuším, že ke konci dne lze vidět kola vedoucí si své jezdce a jiné zajímavosti.
I tentokrát jsme si v okolí Znojma užili krásný víkend. Zvládli jsme navštívit místa, která baví velké kluky: dva pěchotní sruby, něco sklípků, něco restaurací a vyhlídku Sealsfieldův kámen.
Taky jsme se neplánovaně stali účastníky závodu na kolech a našli jsme toho „svého“ vinaře, který vyrábí živé víno. Ale to už je zase jiný příběh.
Znojemskem chodit i jezdit na kolech byla čistá radost. Národní park Podyjí je naším druhým nejmladším parkem. Jako návštěvník jsem ocenila dobré značení i zázemí pro turisty. Přístřešky jsou v rozumné vzdálenosti, klíčová území lze často projít pěšky. Cesty jsou řešeny tak, aby návštěvníci viděli co nejvíc a současně co nejméně území ovlivnili. Kempy i ubytování v soukromí je nedaleko. Řekla bych, že došlo k rozumnému kompromisu mezi využitím krajiny a její ochranou. Jen tak zůstanou unikátní přírodní společenství i pro další generace.
Dokud to půjde, půjdu.
Budu se těšit na setkání s vámi – na cestách, nebo tady.
Tak zase někdy příště.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Rusko útočilo desítkami střel a dronů, poškodilo tři ukrajinské elektrárny
Rusko v noci na středu vyslalo na Ukrajinu více než 50 střel a 20 dronů, uvedl ukrajinský prezident...
Jedenáctý nejteplejší měsíc v řadě. Duben opět trhal historické rekordy
Letošní duben se jako 11. měsíc v řadě stal nejteplejším v historii měření. Podle meteorologické...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
- Počet článků 113
- Celková karma 18,27
- Průměrná čtenost 361x