O výběru povolání a sladkém životě
Baví mě sledovat, kdo, co a jak dělá. Jestli ho to baví. Když vám servírka hodí talíř s jídlem jako psovi kost, máte jasno hned. Ale co třeba lékař, který se vás chystá operovat? Nechtěl dělat vlastně něco úplně jiného? Dělá to, co dělá, rád?
Pohrávala jsem si s myšlenkou, že by bylo hezké mít třeba takový kouzelný klobouk, který by se nasadil dětem na hlavu, podobně jako v příběhu o Harry Potterovi, a přiděloval by lidem povolání: „ty půjdeš opravovat auta, z tebe bude zpěvák, ty jsi rozený podvodník…“. Nakonec mě ta představa pořádně vyděsila. Tohle už tady přeci jednou bylo!
Ten příběh znám roky. Je to příběh o holčičce, která měla copy dlouhé až na záda a ve škole samé jedničky. Začala studovat víceleté gymnázium a chtěla být doktorkou. Jenže měla smůlu na tatínka. Tatínek byl inteligentní a úspěšný. Měl vysoké postavení v Živnobance. V té době převzal vládu nad zemí lid, který nepřál inteligentním a vzdělaným. Poslali tatínka do vězení a pak na převýchovu do kamenolomu. Holčičku se samými jedničkami poslali do učení na zedníka. Lékařkou se nikdy nestala.
Kdepak, na určování povolání jinými já nevěřím. Ostatně i já ještě pamatuji dobu, kdy jsem se chtěla hlásit na vysokou školu, kam brali jen každého desátého. Tenkrát ještě „soudružka“ výchovná poradkyně měla potvrdit moje doporučení ke studiu. Zeptala se mě: „Máš tam nějakou protekci?“ Po pravdě jsem odpověděla, že ne. „Rodiče ve straně nemáš, tak to se tam nedostaneš!“ To mi fakt pomohla… Naštěstí papír podepsala. Nějak jí uniklo, že jsem se už několik let oboru věnovala a vyhrála i nějaké soutěže. Také doba byla už trochu jiná. Na školu mě vzali a soudružku o několik let později naopak z gymnázia vylili.
Věřím na kompas. Na to, že každý je k něčemu povolán. Pokud ten svůj kompas poslechne. Jenže někdy je to hodně těžké rozhodování. Někdy se ta střelka nechce ustálit hned. Možná znáte nějakého toho lékaře nebo právníka, kteří zběhli ze své profese třeba ke kuchařině. Nebo vyrábí mýdla. Rodičům tím asi radost neudělali. Ale jsou v tom skvělí, uživí je to a jsou šťastní. Jejich kompas je povolal. Znám příběh chytrého mládence, který vystudoval medicínu, specializoval se na psychiatrii a když v praxi viděl, jak těžký batoh si to naložil, změnil profesi. Dal se na publicistiku, film a režii. Tam své klienty možná otráví, ale sebevraždu rozhodně nespáchají.
V přímém přenosu jsem pozorovala život pána, který měl svůj kompas nastavený úplně přesně. Byl chemik a úspěšný výzkumník. Práce mu byla koníčkem. Bádal v té šťastné době, kdy se nemusel honit za granty. Svojí prací žil. Na prvním místě u něj byla věda, pak možná tenis, běhání a rodina. Tuším, že doma moc přítomný nebyl. Pokud byl fyzicky, nebyl duševně. V hlavě mu běhaly chemické pokusy. K té práci byl zcela jistě povolán. Myslím, že byl šťastný. Ale byli i jeho blízcí?
Občas potkávám nenápadného, hubeného pána v šedivém obleku. Každý den chodí pracovat do banky. Šedivý úředník. Ráno tam, odpoledne zpátky. V davu si ho nevšimnete. Jeden z našich nejlepších spisovatelů současnosti. Možná není vůbec špatné sedět na dvou židlích současně. Jedna profese obohatí tu druhou. Pokud se obě dělají dobře. Když denně vyprodukujete deset deka úřednických papírů, moc práce za sebou nevidíte. Pokud napíšete knihu, opravíte hodinky, postavíte dům, je to mnohem hmatatelnější výsledek. Mnohem uspokojivější. Když se zadaří.
Když se zadaří mít v rovnováze práci, vztahy v rodině, přátele a koníčky.
Někdy je výběr povolání opravdu těžký. Znám příběh jiného chytrého mládence. Měl samé jedničky, bavila ho biologie, ornitologie především. Chtěl ale udělat radost mamince, tak se přihlásil na medicínu. Se samými jedničkami přijímací zkoušky ani pohovory dělat nemusel. Možná to byla chyba. Třeba by při tom přijímací komise zjistila jednu podstatnou věc. Že nemá rád lidi. Že je těžký introvert. Mládenec to byl chytrý a šikovný, medicínu vystudoval. Maminka měla radost. Ono přeci jen lépe zní, když řeknete, že z vašeho synáčka je pan doktor, než když se pochlubíte, že běhá po lesích s jinými pány a ukazují si ptáky. Naštěstí si pan doktor vybral obor, kde na něj pacienti nemluví, nebo ho neslyší. Vybral si ortholarynkologii (ORL). Ve volném čase běhá po lesích, určuje ptáky a je šťastný. Práce se mu nestala posláním, jen zaměstnáním.
Jak to máte vy? Pracujete abyste žili, nebo žijete, abyste pracovali?
Ráda sleduji vlog (video blog) jedné Italky. Vysvětlovala tam, jaké mylné představy mají cizinci o Itálii. O tom, že „La dolce vita“, onen sladký život, dávno patří minulosti. Pokud kdy vůbec byl. Ale že naopak je pravda, že Italové opravdu spíše pracují aby žili, než naopak. Přednost má rodina.
A jak to máte vy? Žijete abyste pracovali, nebo pracujete, abyste žili? Našli jste rovnováhu?
Přeji vám, ať vás baví co děláte, jste v tom šťastní a váš život je v rovnováze.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – do Bílé Vody
Slunce si hledalo cestu do údolí dlouho. Na plachtě tarpu byla rosa, od potoka se zvedal studený a vlhký vzduch. Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Hledání ráje
Kolem mne tma a vítr, už se mi vstávalo i lépe. Na východě se ale objevil úzký proužek slunce, který sliboval krásný podzimní den. Zabaleno jsem měla za chvilku, ke snídani rychlá ovesná kaše a voda.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Udělat si to zajímavé
Na podzimní cestu do hor jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Mým největším sportovním výkonem v létě bylo sníst čtyři zákusky na dovolené. Do dalších sportovních výkonů jsem se nepouštěla, žádný složitý itinerář jsem nevyráběla.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Jak jsem si došlo pro…
Předpověď počasí slibovala tropický den, v pozdějších hodinách oblačnost, bouřky, přívalové deště a krupobití. Měla jsem se na co těšit.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Spím já ráda v přírodě?!
Stejně jako v předchozích dnech, i dnes jsem vstávala okolo páté. Měl být tropický den s teplotami přes 35 stupňů celsia. Rychle jsem posnídala, doplnila vodu a vyšla do krásného rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kdy začíná cesta?
Kdy začíná cesta? Je to prvním krokem z domova? Nebo začala už dávno před tím? Začíná plánováním, přípravou nebo první myšlenkou?
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Nevyžádané rady
Začala jsem se těšit na další kus cesty po hranicích. Byla jsem zvědavá, jak se chodí Slezskem i jak to chodí ve Slezsku. Osud jsem tím asi náramně pobavila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Osudy
Tři týdny trvalo, než zmizely štípance od štěnic a tři měsíce, než se koleno umoudřilo. Přišel Advent a my s manželem vyjeli do krajiny pouští a polopouští. Znovu jsem si uvědomila, jak moc patřím do hor, kopců a do lesů.
Blanka Veltrubská
O umění bloudit
Ženy údajně nemají orientační smysl. Alespoň to tvrdí mnozí pánové. Pánové prominou, ale že ženy nemají orientační smysl je nesmysl. Dokonce vědecky dokázaný.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - a noc plná vášní
Byla to noc plná vášní. Neměl to ale na svědomí mladý pár, který se mnou sdílel pokoj. Ti spali jako zabití. Celou noc mě budily hlasy vichřice a štípání nějakého zatoulaného komára.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 16,44
- Průměrná čtenost 361x