Dáma na rozcestí - kořeny a křídla
V práci mě čekalo něco na způsob Augiášova chléva a domů dorazili dlouho očekávaní řemeslníci na rekonstrukci koupelny. Byla bych je vítala chlebem a solí, kdybych před tím neviděla rozpočet. Zdálo se, že nám omylem podstrčili státní rozpočet. Jen výdaje na obranu chyběly.
Bylo horké léto a já ho trávila kydáním pomyslného Augiášova chléva v práci a doma dozorováním řemeslníků. Dva měsíce jsem seděla u počítače nebo v autě, jen vzácně jsem se byla proběhnout nebo projet na kole, na nic jiného čas nezbýval. Jednou jsem to s běháním přehnala a na další týdny jsem si musela dát přestávku.
Prázdniny utekly jako voda, začalo září. V kalendáři jsem si vyhlédla malé okénko volného času. Vešlo by se to krásně mezi odchod řemeslníků, výročí svatby, operaci našeho pejska, konferenci a odlet do zahraničí.
Po měsíci opustili řemeslníci naši nejmenší místnost a odvedli docela pěknou práci. Augiášův chlév už jsem také vykydala. Naplánovala jsem si cestu do Javorníků a Beskyd s odbočkou do Slezských Beskyd a s cílem v Ostravě. Napsala jsem svým dvěma známým – trail angels. Zabalila jsem batoh. Jediné, co mě trápilo, bylo, zda si mám vzít lehčí nebo teplejší spacák. Po horkém a suchém létě přišel studený a deštivý podzim.
Pak si jeden z trail angels zlomil nohu. Létal po horách - čekala bych, že si zlomí křídlo, ale nohu?! Škrtla jsem z programu Ostravu.
Domů dorazil syn z cesty do zahraničí. Přivezl si covid. Nevěděla jsem nic chytřejšího, než si ho také pořídit. Škrtla jsem celý program.
Za okny poletovalo listí a já si mohla o běhání po lesích nebo o chození po horách nechat jen zdát. Největším sportovním výkonem pro mne bylo vyjít schody.
Celé září bylo jedna souvislá řada větších či menších nezdarů po sobě jdoucích. Mít v té době zahradního trpaslíka, tak mi vyroste. O život sice nešlo, ale stačilo to.
Na sbalený batoh usedal prach. Na horách napadl první sníh, do údolí přišel první mráz a do obchodů vánoční zboží.
Smetla jsem z batohu prach. Vyndala jsem z něj letní vybavení: klobouk proti slunci, letní oblečení, ultralehkou hamaku – dárek od manžela. V létě nahradila lehkou hamaku, ale vyzkoušela jsem ji jen jednu noc. V kombinaci s podlážkou z tarptent jako ochranou proti rose fungovala skvěle – v létě.
Postupně jsem z batohu vyndala všechny věci, které na mne čekaly měsíce. Na dno jsem vrátila lehký spacák, prodyšný bivakovací vak, hrstku oblečení na spaní, věci na vaření, nafukovací karimatku, balíček s hygienou, filtr na vodu, balíček s elektronikou, lehkou péřovou bundu, věci proti dešti a lékárničku. Se stanem ve velké přední kapse to vše vážilo 6,9 kila. Žádný ultralehký luxus, ale rozumný kompromis mezi váhou, pohodlím a cenou. Otázkou bylo, zda by to stačilo, pokud bude na horách mrznout.
Přihodila jsem lehké rukavice, nepromokavé ponožky, hůlky a jídlo. Byl čas vyrazit do hor. Nejtěžší je stejně jen ten první krok.
Už dlouho to vím. K životu potřebuji kořeny i křídla. Křídla jsem měla svázaná dost dlouho. Byl čas vzlétnout.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – do Bílé Vody
Slunce si hledalo cestu do údolí dlouho. Na plachtě tarpu byla rosa, od potoka se zvedal studený a vlhký vzduch. Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Hledání ráje
Kolem mne tma a vítr, už se mi vstávalo i lépe. Na východě se ale objevil úzký proužek slunce, který sliboval krásný podzimní den. Zabaleno jsem měla za chvilku, ke snídani rychlá ovesná kaše a voda.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Udělat si to zajímavé
Na podzimní cestu do hor jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Mým největším sportovním výkonem v létě bylo sníst čtyři zákusky na dovolené. Do dalších sportovních výkonů jsem se nepouštěla, žádný složitý itinerář jsem nevyráběla.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Jak jsem si došlo pro…
Předpověď počasí slibovala tropický den, v pozdějších hodinách oblačnost, bouřky, přívalové deště a krupobití. Měla jsem se na co těšit.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Spím já ráda v přírodě?!
Stejně jako v předchozích dnech, i dnes jsem vstávala okolo páté. Měl být tropický den s teplotami přes 35 stupňů celsia. Rychle jsem posnídala, doplnila vodu a vyšla do krásného rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kdy začíná cesta?
Kdy začíná cesta? Je to prvním krokem z domova? Nebo začala už dávno před tím? Začíná plánováním, přípravou nebo první myšlenkou?
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Nevyžádané rady
Začala jsem se těšit na další kus cesty po hranicích. Byla jsem zvědavá, jak se chodí Slezskem i jak to chodí ve Slezsku. Osud jsem tím asi náramně pobavila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Osudy
Tři týdny trvalo, než zmizely štípance od štěnic a tři měsíce, než se koleno umoudřilo. Přišel Advent a my s manželem vyjeli do krajiny pouští a polopouští. Znovu jsem si uvědomila, jak moc patřím do hor, kopců a do lesů.
Blanka Veltrubská
O umění bloudit
Ženy údajně nemají orientační smysl. Alespoň to tvrdí mnozí pánové. Pánové prominou, ale že ženy nemají orientační smysl je nesmysl. Dokonce vědecky dokázaný.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - a noc plná vášní
Byla to noc plná vášní. Neměl to ale na svědomí mladý pár, který se mnou sdílel pokoj. Ti spali jako zabití. Celou noc mě budily hlasy vichřice a štípání nějakého zatoulaného komára.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 16,44
- Průměrná čtenost 361x