Sobota 23. října 2021, svátek má Teodor, Theodor
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 23. října 2021 Teodor, Theodor

Dáma na rozcestí – a vykousnutý kousek

4. 10. 2021 8:00:41
Život začíná po padesátce nebo když chcípne pes a děti vyletí z hnízda. Náš pes zatím žije, děti z hnízda tak docela nevylétly, ale život se mi změnil.

Pořídila jsem si housera. Toho, co sedí na zádech a dovolí vám chůzi jen v uctivém předklonu. Když jsem ho vyhnala, zařadila jsem do programu větší porce chůze a po letech jsem se vrátila i k běhání.

Houser i rodina to sledovali s lehkým zájmem. Jednoho dne jsem si sbalila nové boty a starý batoh. Vyrazila jsem si na procházku napříč Šumavou. Sama. Manžel by neocenil moje nadšení pro o něco delší a méně schůdné zkratky. Ani jeho koleno by nespolupracovalo.

Vrátila jsem se za týden s puchýři, odřenými zády a nadšením. Cestu jsem si zopakovala o rok později v opačném směru a s odbočkou na vrchol Roklanu na německé straně Šumavy. Doprovázela mě kamarádka. S novými botami a starým batohem. Po týdenním putování byla obohacena o puchýře na nohách, odřená ramena a intenzivní zážitky. Za rok jsme si putování Šumavou společně zase zopakovaly.

Šumava toho nabízí tolik, že by nám nahradila i cesty za exotikou. Pokud bychom po tom toužily. Pláže plné lidí jsme viděly na Lipně. Palmy byly na Kvildě a klokani na Modravě. Ale my po exotice netoužily. Většinou jsme chodily po cestách bez lidí. Bylo to pěkné, ale....

Bylo to pěkné, ale mě žene zvědavost. Zajímá mě, co je za dalším kopcem. Na Šumavě je hodně kopců, kde jsme s kamarádkou ještě nebyly. Jenže já byla zvědavá na ty další.

Už jsem byla zkušenější. V průběhu minulých let jsem si postupně odlehčila cestovní vybavení. Není ultralehké, jen lehké. Říkám si, že jsem moc stará na to, abych nosila těžké věci. V průběhu roku jsem nachodila pár set kilometrů a naběhala ke dvěma tisícovkám kilometrů. Už vím, že ve svém věku bez problémů uběhnu půlmaraton. Vím také, že pokud půjdu sama, tak si z cesty udělám sportovní výkon. Přitom mnohem víc si užiju cestu s kamarádkou, kdy jdeme pomalejším tempem, ale o to víc toho vidíme. Věděla jsem, že s trochou pokory dojdeme přesně tam, kam máme.

Jednoho dne jsem tedy kamarádce zavolala a pozvala ji na víno. Správně tušila, že to nebude jen tak. Po vinárnách nechodím. Navíc jsem se do telefonu podezřele pochechtávala.

Koronavirus nám dovolil sejít se až před vánočními svátky. Sešly jsem se bez vína, kamarádka obohacená o zážitky s koronavirem. Opatrně jsem jí sdělila, že bych ráda šla z nejjižnějšího bodu České republiky dál. Třeba do Znojma. Na víno. Šumava je takřka dokonalá, ale kvalitní vinice bych tam hledala těžko. Ty dodávají kouzlo zase Moravě. Kamarádka si povzdechla a souhlasila. Je to poklad. Ostatně po hranicích to není do Znojma zase tak daleko. Coby kamenem dohodil a zbytek došel pěšky.

Jednu z našich cest Šumavou jsme končily ve Vyšším Brodě. Bylo tedy logické další cestu začít právě tady. Pak pokračovat přes výběžek Šumavy, Novohradské hory, Vitorazsko, Českou Kanadu a Podyjím do Znojma. Všemi těmi místy už jsem v minulosti procházela nebo projížděla na kole. Ale nikdy jsem tam nešla po hranicích.

Podívala jsem se do mapy na cesty, kudy jsem v minulých letech sama nebo s kamarádkou chodila. Připomínalo to cestu lehce pomatené breberky, co ťapká mapou z Nové Pece podél hranice do Železné Rudy, pak zase zpět s odbočkou do Německa, pak k Lipnu, přes něj a do Vyššího Brodu.

Podél rakouských hranic mi tam zbyl takový vykousnutý kousek. Z Nové Pece přes Plechý, Smrčinu (Hochficht), k Lipnu, pak nahoru podél hranic do nejjižnějšího bodu republiky a zase do Vyššího Brodu. Nic dramatického, takových devadesát kilometrů. Tak akorát na prodloužený víkend.

Měla jsem tři dny dovolené navíc, bylo léto, horko, nebylo na co čekat. Tušila jsem, že to bude výlet ideální pro mne. Měla jsem trochu pochyby o kamarádce. Horko a kopce jí nedělají dobře.

Přesto jsem ji zkusila nalákat na romantické svítání nad Plešným jezerem. Je rozumná, neskočila mi na to. Dobře ví, jak taková romantika u mne vypadá. Vstávat za tmy, bez snídaně uhánět hodinu do kopce, pak tři minuty východ slunce a zase z kopce a do kopce a z kopce...

Kamarádka se ptala, jestli se nebojím chodit sama. Já a bát se?!

Vždycky. Hrozně. Než vyjdu. Pak už je to čistá radost.

Vyrazila jsem tedy sama. A byla to radost. Většinou.

Autor: Blanka Veltrubská | pondělí 4.10.2021 8:00 | karma článku: 14.38 | přečteno: 295x

Další články blogera

Blanka Veltrubská

Dáma na rozcestí – a Polednice u jezera

Mám já to zapotřebí?! V mém věku? Měla jsem za sebou takových osm hodin chůze. Vstávala jsem ještě za tmy. Pak cesta v letním žáru přes hory a doly. Žádné velehory to nebyly, ale úplně mi stačily.

18.10.2021 v 8:00 | Karma článku: 13.14 | Přečteno: 194 | Diskuse

Blanka Veltrubská

Dáma na rozcestí – a cesta někam

Tohle jsem asi vážně přehnala. Měla jsem toho dost. Navíc jsem si za to mohla sama. Zbývalo mi už jen pár kapek vody. Končil horký letní den.

11.10.2021 v 8:00 | Karma článku: 11.59 | Přečteno: 228 | Diskuse

Blanka Veltrubská

Dáma na rozcestí - příběh šály a klobouku

Ten rok mě Advent přepadl bez varování. Žádné společné aranžování adventní výzdoby, žádné punče na náměstí ani vánoční večírky. To nám zrušil koronavirus.

28.6.2021 v 7:38 | Karma článku: 12.66 | Přečteno: 230 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Lenka Volfová

Posaďte se, prosím

Jsou pravidla etikety v době, kdy je snaha setřít rozdíly mezi vším a všemi stále ještě téma? Měly by se těhotné ženy automaticky pouštět „sednout si“?

23.10.2021 v 8:08 | Karma článku: 10.81 | Přečteno: 264 | Diskuse

Hana Bordovská

Z deníku mimina - břicho

Jsem úspěšná. Závod spermií jsem vyhrála na celé čáře, chromozomy jsem vyfásla XX. Plánuju se narodit do britské královské rodiny nebo alespoň nějakému francouzskému velvyslanci. Bojnour, croissant a tak.

22.10.2021 v 19:37 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 243 | Diskuse

Ivana Lance

Lhostejnost kolem nás, anebo: Zákony džungle

provozoval jistý pasažér, který nastoupil do příměstského vlaku nedaleko Philadelphia kolem 21:15. S ním nastoupila i žena, ke které si asi minutu po nástupu přisedl. Na videozáznamu je vidět, jak je jeho blízkost ženě nepříjemná

21.10.2021 v 15:01 | Karma článku: 28.08 | Přečteno: 748 | Diskuse

Jana Kozubíková

kOmický blog CCLXXXIX.

K zásadním životním krokům může vést zralá úvaha, stejně jako jedna zcela náhodná a nepodstatná událost.

20.10.2021 v 17:17 | Karma článku: 15.55 | Přečteno: 268 | Diskuse

Stanislava Boudová

60+?!? Stařenka není zmatená! Má jen tenkou kůži!

Úterní ráno v bance. Stařenka nešťastně sedí na židli a tázavě se dívá na kamarádku Máňu. Mladá bankéřka zvedá oči k nebi! Jak vyřešit problém, aby se jí tu ty dvě staré ženy nezhroutily?

20.10.2021 v 16:55 | Karma článku: 37.69 | Přečteno: 6069 | Diskuse
Počet článků 44 Celková karma 13.04 Průměrná čtenost 311

Jsem dáma v nejlepším věku. Mám slušné vzdělání a zajištěné postavení. Zblázním se jen párkrát do roka. Třeba tak, že vyrazím na toulky - nejenom na Šumavu.

Najdete na iDNES.cz