O energetické krizi, Gretě a starém muži
Jihočeská vesnička jako malovaná. Na jejím konci opravená chalupa. Na zápraží naklepává starý muž kosu. Tu kosu naklepává pro to, že má kozu. Ne živou. Má kozu na naklepávání kosy. To už má málokdo. A málokdo umí tu kosu naklepat jako on. Ostatně měl jich kolem sebe dobře deset. Těch kos. A taky pár srpů. Že mu to prý vozí lesáci. Aby se nemusely ženský tahat s motorovými kosami. Tak jim to tady naklepe a nabrousí a oni si pro to pak přijedou.
Co by taky jiného v důchodu dělal. Žena mu zemřela před lety, dcery vystudovaly a odstěhovaly se do města. Chalupu po mámě opravil, žádná z dcer tam nechce, tak z chalupy udělal ubytování pro cyklisty.
Za peníze od cyklistů koupil podmáčenou louku za vsí. Se svolením úřadů a pomocí Boží tam udělal tůň a rybník. Taky nějakou korunu z Evropské unie na to dostal. Vypěstoval si semenáčky dubů a ty nasázel na hráz. Co by to bylo za rybník bez dubů! Pak sázel duby kolem cesty a taky za rybníkem. Jezdil na kole s kosou vyžínat trávu kolem nich. Než mu to dcery zakázaly. Už jemu přes osmdesát, že by mohl upadnout. Tak tam s tou kosou za ves musí pěšky nebo autem.
Duby jsou možná trochu nahusto. Už je jich pořádný les. Ale ona si s tím příroda poradí. Jen on už to asi neuvidí.
Jak to tam tak jednou vyžínal, tak se tam u něj zastavili na kus řeči lesáci. Od té doby pro ně naklepává kosy. Taky si posedí na lavičce u rybníka a vidí, jak duby rostou. A že kousek dál má jezevec noru. Taky kachny se sem nastěhovaly.
Těšila jsem se, že pána svezu k rybníku autem. Chtěl jet i s kosou. Jenže – vystrčit ji z okénka, možná by cyklistů v kraji ubylo. Tím by ubylo peněz na krmení kachen a citlivý systém by se zadrhl.
Kosu i auto jsme nechali doma. K rybníku jsme šli alejí mladých doubků. Měl pravdu, byly trochu nahusto, ale ona si s tím příroda poradí… Ten pán toho pro přírodu i lidi kolem sebe možná udělal víc, než celý autobus ekologických aktivistů.
Na opačném konci Evropy žije mladá dáma. Nedávno ještě školačka. Možná jedna z nejznámějších školaček na světě. Greta Thunberg je švédská ekologická aktivistka. Podle jejího vzoru demonstrovali žáci a studenti za ochranu klimatu. Dnes je z ní mladá dáma a ve jménu ochrany klimatu cestuje po celém světě – lodí nebo vlakem. Na summitu v Miláně označila projevy politiků za bláboly. Měla pravdu.
Greta ani demonstrující studenti žádné objevné myšlenky také nepřinesli. Každý z této generace spotřebuje víc energie, než jejich vrstevníci z generace minulé. Na své počítače, mobily, sluchátka, klimatizované budovy.
Pro společnost je to ale dobrý signál. Mladá generace má protestovat. Je jedno, zda za klima nebo práva gayů. Znamená to, že jim není vše jedno a že protestovat mohou. Protože to je odrazem demokratické společnosti.
Je ale rozdíl mezi „blablabla“ světových politiků a „blablabla“ aktivistů? Kolik toho za nimi zůstane hmatatelného?
S válkou na Ukrajině zmizela z televizních obrazovek i Greta Thunberg. Už není tak roztomilá ani zajímavá.
S energetickou krizí se zázračně rychle z neekologické jaderné energie stala energie ekologická. Proč ne, emise znečišťujících látek do ovzduší neprodukuje, logiku to má. Stačilo jen, aby někteří politici Evropské unie udělali názorový veletoč. Přestože nedávno ještě ti stejní označovali jadernou energii za škodlivý zdroj, který musí být kompletně nahrazen zdroji obnovitelnými. Bez ohledu na to, zda je to technicky a ekonomicky dosažitelné. Někteří si na tom v minulosti postavili svoji politickou karieru. Když už se nakonec dohodli, že to vlastně ekologický zdroj je, nebudou se zase moci dohodnout, kde na něj vzít peníze.
S energetickou krizí společnost zázračně objevila nezbytnost spotřeby v místě výroby nebo výstavbu energeticky soběstačných domů. Všichni jsme začali vymýšlet, jak se stát energeticky nezávislými. Kdyby se na to někdo zeptal starého pána, řekl by mu, že to dá přeci zdravý rozum. Kdo to vymyslel – stavět domy bez komínu, kde si nezatopíte, utrácet více než vydělám nebo stěhovat kusy výrobků po světě tam a zase zpátky. A že pusou se ještě nikdy nic neudělalo. Šel by něco dělat. Zasadit stromy, nasekat dříví.
Nevím, kolik stromů vysadila Greta Thunberg mimo hledáčky televizních kamer. Vím, že řada mladých lidí u nás jezdí sázet stromy a uklízí své okolí. Když se jednou ohlédnou za svým životem, zbyde tady po nich pro další generaci dubová alej nebo jen „blablabla“?
Velká společnost je taková, ve které muži sází stromy, o nichž vědí, že v jejich stínu nebudou odpočívat, říká antický citát.
Starý pán v jedné jihočeské vesničce to už dávno ví. Nepotřebuje k tomu rady aktivistů, doporučení politiků ani asistenci televizního štábu. Jeho duby tady budou, až my tady nebudeme.
Přeji nám, ať za námi zbyde nejenom „blablabla“, ale i duby.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – Centralizační a internační klášter Králíky
Věznění bez soudů, nucená práce v kraji hlubokých lesů. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal do nejzazších koutů republiky to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko-Králický výběžek.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka – temná doba v temném kraji
Mučení, upálení, stětí, věznění bez soudů v kraji hlubokých lesů a čisté vody. Jako by každý režim v temných dobách naší historie zametal pod koberec lesů to, co se mu nehodilo. I takový může být pohled na Jesenicko.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – kdy jindy, když ne teď?!
Před usnutím se mi honily hlavou útržky z celého dne. Byl to parádní den, ale dobře se mi nespalo. Házela jsem s sebou v hamace jako ryba v síti. Svoji spolunocležnici jsem určitě budila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – jak se vaří dobrá nálada
Bylo studené podzimní ráno, slunce neochotně poslalo první paprsky na zem. Po nočním společníkovi nezbyly v trávě stopy, překryla je rosa.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – a prdí taky jeleni?
Hulákání jelenů k ránu ustalo, přesto jsem vstávala ještě za tmy. Podzimní dny se krátily, nebyl čas dlouho spát. Polský chlapík si přispat mohl, já ale měla před sebou delší cestu.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – do Bílé Vody
Slunce si hledalo cestu do údolí dlouho. Na plachtě tarpu byla rosa, od potoka se zvedal studený a vlhký vzduch. Z vyhřátého spacáku se mi nechtělo.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Hledání ráje
Kolem mne tma a vítr, už se mi vstávalo i lépe. Na východě se ale objevil úzký proužek slunce, který sliboval krásný podzimní den. Zabaleno jsem měla za chvilku, ke snídani rychlá ovesná kaše a voda.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Udělat si to zajímavé
Na podzimní cestu do hor jsem se nijak zvlášť nepřipravovala. Mým největším sportovním výkonem v létě bylo sníst čtyři zákusky na dovolené. Do dalších sportovních výkonů jsem se nepouštěla, žádný složitý itinerář jsem nevyráběla.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Jak jsem si došlo pro…
Předpověď počasí slibovala tropický den, v pozdějších hodinách oblačnost, bouřky, přívalové deště a krupobití. Měla jsem se na co těšit.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Spím já ráda v přírodě?!
Stejně jako v předchozích dnech, i dnes jsem vstávala okolo páté. Měl být tropický den s teplotami přes 35 stupňů celsia. Rychle jsem posnídala, doplnila vodu a vyšla do krásného rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je vůle, tam je cesta
Pečlivě vypracovaný itinerář jsem si mohla strčit za klobouk. Do Opavy jsem jít nechtěla, ale musela. Pohřbila jsem tam staré boty, pořídila nové a přespala v penzionu. Ztratila jsem tím spoustu času i kilometrů.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kde je svět v pořádku
Vstávala jsem s prvním světlem. Snídani jsem ošidila, virus z předchozích dnů se nechtěl vzdát bez boje. Už to ale nebylo nic vážného, bylo jasné, že prohrál. Vyšla jsem z penzionu do krásného, nedělního, letního rána.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí- Prajzové
Jak nám to s virem půjde dál, se uvidí. Ráno se vidělo. Žádný zázrak to nebyl. Virus se nechtěl vzdát bez boje, žaludek opět jako na vodě a svět se se mnou točil. Bylo mi ale o dost lépe, než předchozí den.
Blanka Veltrubská
Historická vsuvka - Černé zlato
Na Ostravsku mám několik známých. Když se jich zeptám, jak se jim tam žije, odpoví, že dobře. Pokud bych se zeptala bývalých horníků, možná by řekli něco úplně jiného a jinak. Ano, je to region razovity.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Krajina nemilovaná
Nevypadalo to vůbec dobře. Ještě, než jsem otevřela oči, už jsem věděla, že je to průšvih. Svět se se mnou točil, žaludek jako na vodě. Tuhle virózu znám, potká mě tak jednou do roka. Zvracení, hrabu se z toho v průměru tři dny.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Kdy začíná cesta?
Kdy začíná cesta? Je to prvním krokem z domova? Nebo začala už dávno před tím? Začíná plánováním, přípravou nebo první myšlenkou?
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Nevyžádané rady
Začala jsem se těšit na další kus cesty po hranicích. Byla jsem zvědavá, jak se chodí Slezskem i jak to chodí ve Slezsku. Osud jsem tím asi náramně pobavila.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí – Osudy
Tři týdny trvalo, než zmizely štípance od štěnic a tři měsíce, než se koleno umoudřilo. Přišel Advent a my s manželem vyjeli do krajiny pouští a polopouští. Znovu jsem si uvědomila, jak moc patřím do hor, kopců a do lesů.
Blanka Veltrubská
O umění bloudit
Ženy údajně nemají orientační smysl. Alespoň to tvrdí mnozí pánové. Pánové prominou, ale že ženy nemají orientační smysl je nesmysl. Dokonce vědecky dokázaný.
Blanka Veltrubská
Dáma na rozcestí - a noc plná vášní
Byla to noc plná vášní. Neměl to ale na svědomí mladý pár, který se mnou sdílel pokoj. Ti spali jako zabití. Celou noc mě budily hlasy vichřice a štípání nějakého zatoulaného komára.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 113
- Celková karma 18,05
- Průměrná čtenost 361x